Vleklý spor mezi svými dvěma sportovními svazy řeší Český paralympijský výbor (ČPV). Někteří tělesně postižení sportovci se obávají, že kvůli hádkám přijdou o paralympiádu v Tokiu 2020. „Do Japonska určitě pojedeme,“ ujišťuje v rozhovoru pro časopis Týden výkonná předsedkyně ČPV Alena Erlebachová.

O co ve sporu mezi dvěma svazy tělesně postižených sportovců jde?

„Na vysvětlenou: zakládajícími členy jsou –podle jednotlivých postižení – Český svaz tělesně postižených sportovců, Český svaz neslyšících sportovců, Český svaz zrakově postižených sportovců, Český svaz mentálně postižených sportovců a Česká federace Spastic Handicap. Šestým členem se v roce 2005 stala Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců. Právě s ní je dlouhodobě ve sporu Český svaz tělesně postižených sportovců. Všechny svazy sdružují celkem přibližně třináct tisíc sportovců,vodičů, trenérů a funkcionářů.“

Proč ale existují dvě organizace tělesně postižených sportovců? A co je důvodem jejich hádek?

„To je složitá historie. Po paralympiádě v Athénách roku 2004, odkud Český svaz tělesně postižených sportovců přivezl nejvíce medailí, chtělo jeho tehdejší vedení změnit fungování ČPV, což by ovšem vyhovovalo především tělesně postiženým sportovcům. Proto také ostatní členové zastupující jiné handicapy se změnami nesouhlasili. Vedení Českého svazu tělesně postižených sportovců poté oznámilo, že jejich svaz z ČPV vystupuje. Jenže tím přišel o možnost získávat státní dotace a vysílat své reprezentanty na paralympiády a další akce, a tak se začal soudit o to, že je i nadále členem ČPV. Mezitím skupina tělesně postižených sportovců a funkcionářů založila nový svaz – Českou asociaci tělesně handicapovaných sportovců, která se stala právoplatným členem ČPV. Jenže soudy po dlouhých letech nakonec rozhodly, že Český svaz tělesně postižených sportovců nikdy nepřestal být členem ČPV. Nyní tedy vedle sebe máme dva svazy zastupující tělesně postižené sportovce.“

Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) už jednou kvůli těmto sporům pozastavil ČPV členství. Ohrožena byla dokonce naše účast na paralympiádě v roce 2012. Nesáhne IPC k tomuto kroku i teď?

„Není k tomu důvod. Před dvěma týdny jsme dostali oficiální zprávu IPC. Konstatoval, že s námi vede dialog o navrhovaných stanovách, a současně potvrdil, že jsme nadále jeho členy. Ani slovo o suspendaci. Ostatně když jsem v únoru 2012 nastoupila do vedení ČPV, podařilo se nám za obrovského nasazení všech mých kolegůro zhodnutí o suspendaci zvrátit, takže čeští handicapovaní sportovci nakonec do Londýna odletěli.“

IPC ale požadoval sloučení dvou svazů pro tělesně postižené, což se zatím nestalo. A do paralympiády v Tokiu zbývá jen asi půl roku…Skutečně suspendace nehrozí?

„Jsem přesvědčena, že ne. Uznávám ale, že existence dvou svazů pro tělesně postižené sportovce je balvan, který si s sebou neseme dlouho. Místo řešení koncepčních záležitostí se zabýváme problémem z minulosti. Oba svazy si navzájem kladou nesplnitelné podmínky. Z naší strany byla snaha opravdu veliká, s oběma svazy jsme vedli více než dvě stě jednostranných nebo vícestranných rozhovorů. Bohužel neúspěšně.“

A co když IPC opravdu dojde trpělivost?

„Podali jsme na IPC návrh našich nových stanov, které tuto situaci řeší, umožňujeme existenci obou svazů. Teď o nich s IPC diskutujeme. Je to patová situace, kterou nelze vyřešit. Z posledního jednání s IPC vyplynulo, že ani oni nevidí šanci, že by se svazy mohly sloučit.“

Pokud ale IPC vaše stanovy neschválí, sportovci nebudou moci na paralympiádu.

„Pokud dojde k závěru, že Českou republiku bude moci zastupovat jen jeden svaz tělesně postižených sportovců, budeme sek tomu ještě muset vrátit. V žádném případě si nemyslím, že by to bylo překážkou k účasti na paralympiádě v Tokiu. Mám ale pocit, že IPC se už smiřuje s tím, jaká situace u nás je.

Kolik sportovců pojede do Tokia?

„Výprava by mohla být stejně velká jako na poslední paralympiádě v Riu de Janeiru, kam jelo třicet sedm sportovců. A přivezli sedm medailí.

Úspěšný stolní tenista Jiří Suchánek, bronzový medailista z paralympiády v Riu, si v Českém rozhlase postěžoval na nerovné podmínky. Například že zahraniční závodníci mají psychology a maséry nebo že jeho sportovní kamarád ze Srbska bral za bronz z mistrovství Evropy tolik,kolik je u nás za zlato z olympiády (čeští olympionici dostali za zlato z Ria de Janeira 1,75 milionukorun, za stříbro 875 000 a za bronz 525 000 korun,pozn. red.). Je to pravda?

„Asi nemá správné informace od svého svazu. Naši top sportovci jsou, stejně jako ti bez handicapu, členy Vysokoškolského sportovního centra, kde mohou využívat rehabilitace,masáže nebo lékařskou péči. A k odměnám: ČPV spolu s Českým olympijským výborem dlouho usiloval, aby všichni sportovci dostávali vyšší odměny. Na návrh ministerstva školství pak vláda rozhodla, že olympionicii medailisté z paralympiád, GlobalGames a deaflympiád budou odměňováni stejně, až do výše dvou a půl milionu korun.“

Jste s financováním handicapovaných sportovců spokojeni?

„Jsme závislí na státu, přičemž peněz rok od roku přibývá. Zatímco v roce 2016 jsme dostali 52 milionů korun, letos už 105 milionů.Peníze nezískává ČPV, ale jednotlivé svazy. Výbor je servisní organizací, dostává státní dotace pouze na svůj provoz a na zajištění účasti na paralympijských hrách, které jsou v gesci ČPV.“

V otevřeném dopise si ale někteří sportovci loni stěžovali na nízkou profesionalizaci. Musejí pracovat, starat se o rodinu a trénovat volném čase.

„Uznávám, že mnohde ve světě jsou na tom lépe. Ale kolegové na Slovensku mi říkali, že jim trvalo dvanáct let, než se dostali na požadovanou úroveň. Nelze stisknout kouzelné tlačítko a mít všechno hned. A situace není tak špatná. Ministerstvo školství například poskytuje peníze na pronájem sportovišť nebo na trenéry či rehabilitaci.Někteří sportovci jsou na částečný úvazek zaměstnaní ve Vysokoškolském sportovním centru. Samozřejmě vždycky může být lépe, ale jsme závislí na politických rozhodnutích. Mezi asi 13 tisíci handicapovaných sportovců je velká skupina neparalympioniků. Handicapovaným sport mnohdy slouží jako integrace do společnosti zdravých. Je samozřejmě otázkou,zda více podporovat úzkou elitu reprezentantů, nebo i ostatní sportovce.“

Může s financemi pomoci třeba nově vznikající Národní sportovní agentura?

„Jednala jsem přímo s jejím předsedou Milanem Hniličkou, kterému jsem vysvětlila momentální situaci. Teď čekáme, co bude dál.“

Autorem článku je Pavel Baroch
Článek vyšel v časopisu Týden č. 50/2019
Foto: Martin Malý