Zejména Markétě Sidkové, jež v kvalifikaci skončila třetí, se osmifinále nepovedlo. Ani jednou netrefila desítku a získala jen 74 bodů. „Bylo to nepříjemné, ten hluk všude kolem. Neudělalo to moc dobrotu. U nás na závodech na to nejsme vůbec zvyklí,“ komentovala svůj výkon.

Velkou chybu předvedla už v prvním endu, třetí střelou se vůbec netrefila do terče. S nataženým lukem dlouho čekala, až se tribuny zklidní, a roztřásla se jí ruka. „Čas ubíhal a já už prostě musela vystřelit,“ vysvětlovala pochybení. Na jeden výstřel mají závodníci limit třicet vteřin.

Sidková doplatila ne mezinárodní nezkušenost českých lukostřelců. „Nejezdíme ani na světové poháry. Účastníme se jen mála soutěží, ve kterých se můžeme porovnat s konkurencí,“ stěžovala si.

Za klíčový problém neúspěchu však považovala dvě věci – zdraví a psychickou kondici. „Už během tréninku před kvalifikací jsem začala mít problémy se svaly.
Jde to od noh přes trup a rozklepe mi to ruce. Luk pak nejde udržet,“ popisovala, proč se jí ruka klepala daleko více než konkurentkám. Druhý problém nastal přímo na závodech, nedokázala se vyrovnat s jejich atmosférou. „V jiných zemích mají psychologické přípravy, u nás tohle neznáme. Bylo by potřeba na tom zapracovat,“ mínila.

Ani Lenka Kuncová nedokázala postoupit. I přesto, že nastřílela o bod víc než ve středečním zápase. Také ona doplatila na to, že o pár metrů vedle střílela Číňanka, kterou tribuny hnaly za vítězstvím. Do závodu vstoupila desítkou, třetí ranou prvního endu se však stejně jako Sidková připravila o šance. Trefila jedničku. „Lidé začali strašně moc tleskat a já neslyšela vůbec nic. Je potřeba luk slyšet, člověk jde po sluchu. Bylo by to i na špunty do uší,“ řekla Kuncová.

Oproti kvalifikaci, ve které musí být ticho, je u vyřazovacích bojů povzbuzování dovoleno. „Jsou to nervy. Kdo to nezažil, nemůže to posoudit,“ omlouval Jiří Klich obě lukostřelkyně. Spolu s Davidem Drahonínským, jenž do čtvrtfinále postoupil přímo z kvalifikace, zůstává jediným českým zástupcem v individuálních soutěžích.

V osmifinále předvedl 49letý lukostřelec parádní výkon, díky němuž porazil Švéda Tornstroma o tři body. Čtyřikrát trefil desítku, v posledním endu získal 29 bodů z 30. „Každou sadu jsem se zlepšoval a zlepšoval. Jsem spokojený,“ sdělil po závodě. Na to, proti jakému soupeři střílí, se nedívá. Ví, že postup závisí jen na jeho výkonu. „Vždycky je to jen v rukách a hlavě,“ dodal Klich.

Výsledky:

Reflexní luk (recurve) W1/W2, Ž – osmifinále:

Markéta Sidková (CZE) – Aya Nakanishi (JPN) 74:82 (13:17, 21:23, 19:23, 21:19)

Lenka Kuncová (CZE) – Gizem Girismen (TUR) 85:103 (18:27, 26:27, 19:23, 22:26)

Kladkový luk (compound) open – osmifinále:

Jiří Klich (CZE) – Hakan Tornstrom (SWE) 106:103 (23:28, 26:24, 28:26, 29:25)

Jan Kalenský
Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v
Pekingu
086-13522254624
jan.kalensky@gmail.com

V Pekingu mu rozhodčí uznali pokus se 155kilovou činkou, další už neprošly kvůli tvrdým estetickým požadavkům, i když zvedl i váhu o 5 kg těžší. U vzpírání se totiž posuzuje i provedení, které rozhoduje o platnosti pokusu. „Neuznaných pokusů tu bylo hrozně moc. Právě kvůli nim se za mě dostali dva vzpěrači, protože těm neuznali ani jeden. U těch mých se i lidi v hledišti divili, že mi to nedali. Jakmile slyšeli, že pokus byl neplatný, tak to v hledišti začalo hučet. I já se budu ptát hlavního rozhodčího, proč to tak bylo. Čistě proto, abych věděl, jakou jsem udělal chybu,“ vysvětloval Bihary.

Pro pětatřicetiletého reprezentanta byl start na paralympijských hrách premiérou, stejně jako pro celé české vzpírání handicapovaných. „Paralympiáda je skutečně úplně o něčem jiném. Atmosféra je na každém sportovišti skvělá, opravdu jsem si to užíval. Vyhecuje to člověka do maximálního výkonu,“ pochvaloval si český silák.

V kategorii do 82,5 kilogramu skončil nakonec jedenáctý, i když původně měl startovat se vzpěrači vážícími o sedm a půl kilogramu více. Těsně před začátkem her tak musel hodně hubnout. „Připravovali jsme se do devadesátky, počítali s tím, jednu chvíli jsme dokonce měli potvrzené, že to tak bude. Pak to bylo hodně těžké. Než jsem jel do Pekingu, měl jsem 87 kg, ještě tady na místě jsem vážil 85,4. Chodil jsem dvakrát až třikrát denně cvičit, tři dny za sebou, pak jsem měl den volna a zase. Chodil jsem i do sauny, která také vysiluje. Nebyla to rozhodně procházka růžovým sadem,“ přibližuje své problémy Martin Bihary.

Civilním povoláním pekař přitom v samotné soutěži musel překonat hned dva handicapy. Vzpěračských disciplín se účastnil jako jediný zrakově handicapovaný soutěžící v celém startovním poli. „Trenér mi musí usadit ruce přesně na rysky na čince, abych měl váhu dobře rozloženou. Tohle je pro mě mnohem horší než pro ty, co normálně vidí. Navíc jsem mezi zrakově handicapovanými zvyklý soutěžit s nohama na zemi, tady musí být na lavičce, nemůžu se zapřít,“ popisuje všechna úskalí. Právě na dolních končetinách má Martin Bihary druhý vrozený handicap, tentokrát tělesný. Na rozdíl od ostatních vzpěračů ale může chodit, i když i to je v soutěži paradoxně nevýhodné. „Ostatní jsou buď vozíčkáři nebo amputáři, většinou jim chybí část končetiny, někdy nohy mají, ale jsou strašně slabé. Já mám v nohách o 30 kg víc než oni. To, co já mám v nohách, oni mají nahoře, v hrudníku a ramenou, tedy částech, které jsou pro vzpírání podstatné“ poznamenává český vzpěrač, aniž by si stěžoval. Možnosti normální chůze v běžném životě si samozřejmě velmi váží Stejně jako svého výkonu, který hodnotí s nadhledem: „S výkonem jsem spokojený, protože ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, kolik zvedá konkurence, tak jsem si říkal, že možná budu poslední. Každý začátek je těžký. Vzhledem k tomu, že je to můj první start na paralympiádě, tak je to taková nováčkovská daň, jak se mezi námi sportovci říká,“ dodal smířlivě.

Paralympiáda na něj ale udělala dobrý dojem i jinak. „Je to dobrá zkušenost. Život ve vesnici je zařízený skvěle, všechno funguje, nesetkali jsme se s žádným větším problémem. Všechno tu běží jako na drátkách,“ pochvaloval si v předposlední soutěžní den.

Náladu mu kazí jen fakt, že samotné vzpírání zrakově handicapovaných není paralympijským sportem. „Snažíme se prosadit, aby na příštích hrách zrakově handicapovaní mohli soutěžit mezi sebou. Oslovili jsme spoustu účastníků, můj trenér Jiří Smékal podával všem potřebné informace. Zatím máme ale jen příslib zařazení na hry v roce 2016, to je daleko,“ lituje historicky první český vzpěrač na paralympijských hrách.

Cenného vítězství přitom dosáhl Jaroslav Cieslar hned v prvním setu, když dokázal porazit Gillesa de La Bourdonnaye 12:10. Jenže manžel české hráčky Michaly La Bourdonnaye už žádnou další sadu neztratil.

Srovnat stav dokázal paralympijský vítěz ze Sydney Ivan Karabec, který zdolal francouzskou dvojku Jeremy Rousseaua ve třech setech. Ani to ale stříbrný tým z Atén nezastavilo.

V klíčové čtyřhře rozhodl druhý set, ve kterém česká dvojice vedla 10:6, přesto sadu ztratila. „To nás trošku nalomilo,“ přiznal Karabec. I když další set čeští hráči vyhráli, z konečného vítězství 3:1 se radovali Francouzi. „Bylo jasné, že bude rozhodovat čtyřhra, protože Jarda Cieslar s francouzskou jedničkou prohrál. Po čtyřhře jsem šel hrát se Gillesem já, na to nešlo spoléhat, protože to máme mezi sebou tak padesát na padesát,“ přiznal Ivan Karabec.

Tentokrát byl nevyzpytatelný pingpongový míček na straně de La Bourdonnaye. Bronzový muž individuální soutěže z Barcelony a Atlanty přehrál českobudějovického rodáka 3:0 na sety a rozhodl o bronzových medailích pro Francii. „Dneska byl prostě lepší. Chtěli jsme si neúspěch v individuální soutěži vynahradit v družstvech, ale to dopadlo, jak dopadlo. Pro mě je tahle paralympiáda po sportovní stránce zklamání,“ konstatoval Karabec.

Nejvíc ale litoval včerejší prohry v semifinále se Španěly. „Pro mě jevětší zklamání ten včerejšek, protože jsme měli k vítězství blíž než dneska. Navíc to byla hra o finále, větší motivace. Mohli jsme hrát s Čínou tady před tou diváckou kulisou, bylo by to větší. Včera opravdu chybělo trochu štěstí. Kdyby nám tam spadl balónek, mohlo to vypadat jinak,“ litoval po zápase.Přesto bude profesionální hráč stolního tenisu v české nejvyšší soutěži vzpomínat na Peking v dobrém. „Atmosféra tu byla fantastická. Je vidět, že ping
pong je pro Číňany národním sportem. Byl to velký zážitek. Tohle se mi z paměti nevymaže,“ přiznal český reprezentant, který v Pekingu oslavil osmadvacáté narozeniny.

Daniel Pavlis

Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v Pekingu

0086-13522254731

dan.pavlis@centrum.cz

Pohlmann svým hodem vytvořil nový český rekord. Po bronzové z disku přidalstejnou medaili i v oštěpu. „Domů odjíždím navýsost spokojený. Když jsem hodil přes 39 metrů, byl jsem v šoku. Vůbec jsem to nečekal. Výkon mě moc potěšil,“ komentoval po závodě.

Hod oštěpem navíc přes měsíc vůbec netrénoval. Naposledy házel v půlce srpna na Českém poháru v Chrudimi. V neděli měl sice trénink naplánovaný, ale den po závodech ho zrušil. „Ani trochu jsem neměl náladu. Byl jsem úplně vyždímaný z disku,“ popisoval Pohlmann.

V pondělí trénink také vynechal. „Říkal jsem si, v čem mi to pomůže. Stejně bych hodil nějakých 35 metrů a v závodě to poslal maximálně o dva metry dál, protože bych měl síly pryč. Prostě jsem si řekl, buď se naostro trefím, a nebo ne,“ líčil. Před úterním závodem si ale moc šancí nedával. „Od rána jsem byl takový chcíplý. Byla výhoda, že jsem nešel házet hned ze začátku, takže jsem se mezitím dokázal probudit,“ usmíval se.

Aleš Kisý se po skončení vrhu koulí hodně rozčiloval. „Je to obrovská nespravedlnost. Nemám slov,“ hodnotil problémy s rozhodčím, které měl hned od úvodního pokusu. „Zvedl mi praporek za přešlap. Během hodu se mi posunula házecí stolice a rozhodčímu se to nelíbilo. Přitom má být v klidu jen na začátku vrhu. Když jsem chtěl, aby mi ukázal, podle jakého pravidla mi pokus neuznal, nic neřekl a jen se mi vysmíval,“ řekl Kisý.

V následujících hodech musel kozu posunout oproti jiným závodníkům dál. Přitom na třetího Řeka Fernandese ztratil jen čtyři centimetry. „Stolici jsem měl posunutou o dvanáct centimetrů. Vinou tohoto rozhodnutí mi utekla medaile. Mohl jsem být s přehledem druhý! Jsem znechucený,“ lamentoval Kisý.

Rozhodčím se rovněž nezdálo, že Kisý při vrhu napruží podpěrnou tyč příliš dopředu. „Je to moje specifikum. Ostatní toho tolik nevyužívají. Když se napřahuji, odstrčím se od tyče dozadu. Tyč se mi hne pět centimetrů, ostatním třeba jen dva,“ vysvětloval koulař.

Podle všeho právě v prvním hodu, který nebyl uznán, hodil Kisý nejvíc. „Seděl jsem asi deset minut na koze a čekal, až se to vyřeší. Byl jsem úplně vyřízený,“ sdělil svoje pocity. „Ostatní závodníci taky říkali, co to je za nesmysl, že to v životě neviděli,“ popsal reakci okolí na posunutí stolice dál. „Připadá mi, že Číňané si vytvářejí svoje vlastní pravidla,“ nevěřícně kroutil hlavou. „Vůbec nevím, co můžu dělat. Není žádného dovolání,“ odjížděl ze stadiónu zklamaně.

Výsledky:

Hod oštěpem muži F57/58:

1. Mohammadreza Mirzaei Jaberi (IRI) 40,84 m = 1052 b. (WR), 2. Mahmoud
Ramadan Elattar (EGY) 48,80 m = 1035 b., 3. Rostislav Pohlmann (CZE)
39,85 m = 1027 b.

Vrh koulí muži F53/54:

1. Mauro Maximo (MEX) 8,72 m = 1073 b. (WR), 2. Markku Niinimaki (FIN) 9,92
m = 1021 b. (WR), 3. Che Jon Fernandes (GRE) 8,29 m = 1020 b., 4. Aleš
Kisý (CZE) 8,25 m = 1015 b.,… 12. Milan Bláha (CZE) 8,88 m = 914
b.

Jan Kalenský
Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v
Pekingu
086-13522254624
jan.kalensky@gmail.com

„Jsem nadšený, že jsem překonal světový rekord,“ radoval se. V předchozích dvou startech dokázal překonat rekord paralympijský. „Byl jsem pod tlakem. Věděl jsem, že lidé ode mě očekávají pouze zlatou. Jsem rád, že se mi to povedlo,“ dodal spokojeně.

Své předsevzetí, vyhrát ve všech třech disciplínách, tak splnil. „Chci poděkovat Bohu za to, že mi tři zlaté medaile dal. Také jsem vděčný za podporu rodiny, přátel a hlavně skvělého trenéra,“ řekl Pistorius po dnešním posledním závodě.

V budoucnu by jednadvacetiletý běžec Jihoafrické republiky rád startoval na olympijských hrách. „Je to můj sen. Budu na něm pracovat ještě usilovněji. Příští sezóna bude opravdu velká. Pokusím se zajistit si účast na světovém šampionátu v Berlíně,“ poodhalil svoje plány.

Sprinter marně usiloval o start mezi zdravými sportovci už na letošních olympijských hrách. Nejprve mu Mezinárodní atletická federace zakázala s umělými protézami závodit proti nehandicapovaným sportovcům. Po následném odvolání bylosice toto rozhodnutí v květnu zrušeno, Pistorius se však na olympijské hry nedokázal kvalifikovat.

Výsledek:

400 m muži T44:

1. Oscar Pistorius (RSA) 47.49 (WR), 2. Jim Bob Bizzell (USA) 50.98 (WR pro skupinu T44), 3. Ian Jones (GBR) 51.69

Jan Kalenský
Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v
Pekingu
086-13522254624
jan.kalensky@gmail.com

Čtyřiadvacetiletá plavkyně má shodné křestní jméno jako polská stolní tenistka Natalia Partyková. Spojuje je ale mnohem víc. Obě dokázaly překonat svůj handicap a probojovat se na olympijské hry. Du Toitová skončila při olympijské premiéře závodu v dálkovém plavání na 10 kilometrů šestnáctá, na paralympiádě nenašla přemožitelku. I když její vítězství v posledním závodě na 50 m volným způsobem bylo hodně těsné. Druhá v pořadí Ruska Irina Graždanová dohmátla o pouhých třináct setin sekundy později. „Byla jsem hodně nervózní, protože jsem věděla, že to bude hodně těsné. Svůj poslední start jsem si ale opravdu užila, protože diváci tady v Číně jsou úžasní a hodně mě podporovali,“ ocenila du Toitová domácí diváky.

Suverénních vítězství v časech nových světových rekordů dosáhla jihoafrická reprezentantka v závodech na 100 m motýlek, 400 m volným způsobem a také v polohovém závodě na 200 metrů. Na sto metrech volným způsobem sice světové maximum nepřekonala, přesto dokázala vyhrát o víc než dvě vteřiny v novém paralympijském rekordu. „Je lepší pět medailí mít, než o nich jen přemýšlet. Je to velká úleva a teď můžu konečně relaxovat,“ prohlásila po šestém vrcholném závodě za poslední měsíc. „Dostat se na olympiádu, to byl můj sen od šesti let. Dokázala jsem to tady v Pekingu, zvládla jsem i starty na paralympiádě,“ říkala spokojená plavkyně.

Du Toitová byla nadějnou jihoafrickou plavkyní, která svou mezinárodní sportovní kariéru odstartovala ve 14 letech. V roce 2001 ale přišla nehoda na motorce a lékaři museli du Toitové amputovat nohu pod kolenem. Její zarputilost ale překonala i tento handicap. Pouhý rok po svém zranění dokončila na osmém místě závod na 800 m volným způsobem mezi nepostiženými sportovci na Hrách Commonwealthu v Manchesteru. Teď plánuje účast na druhé olympiádě. „V roce 2012 chci v Londýně skončit v první desítce olympijského závodu na 10 kilometrů a samozřejmě budu připravená obhajovat zlaté medaile na paralympijských hrách,“ slibuje du Toitová.

Daniel Pavlis

Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v Pekingu

0086-13522254731

dan.pavlis@centrum.cz

Stříbro je pro dvaatřicetiletou reprezentantku čtvrtou medailí ve Vodní kostce, svou sbírku dvou zlatých a jedné bronzové tak zkompletovala kovem, který jí jako jediný chyběl. Běla Hlaváčková proměnila v medaili všechny starty na XIII. letních paralympijských hrách. „Na Peking budu vzpomínat jedině s láskou!“ smála se po posledním závodě.

Ve finále udržela stříbrnou příčku z dopolední rozplavby, i když se na ní v samém závěru mocně dotahovala třetí Olena Akopjanová. „Já jsem na ní hlavně neviděla, takže jsem se snažila jet, co nejlíp to půjde. Bohužel oproti ránu je to časově horší, protože už jsem opravdu unavená a navíc nachlazená,“ popsala dramatický průběh česká plavkyně, která dohmátla o 41 setin sekundy rychleji.

Běla Hlaváčková se ziskem čtyř medailí, z toho dvou zlatých, stala společně s cyklistou Jiřím Ježkem nejúspěšnějším českým sportovcem her v Pekingu. „Absolutně jsem v něco takového nevěřila. Myslela jsem na jednu medaili ze znaku, a to bylo všechno,“ přiznala Hlaváčková.

O jednu medaili méně, všechny bronzové hodnoty, vylovil z bazénu Jan Povýšil. Šestadvacetiletý plavec zakončil své vystoupení ve Vodní kostce třetím cenným kovem ze čtyř startů, ke kterým nastoupil. „Musím si nejdřív všechno nechat rozležet v hlavě, zatím mi pořádně nedošlo, že mám třetí medaili. Dojde mi to možná v letadle, nebo až doma. Možná trochu zamachruju, ale vzpomínat budu určitě v dobrém,“ konstatoval spokojený Povýšil po závodě.

Na padesátimetrové distanci završil český reprezentant svůj medailový hattrick ze závodů volným způsobem, když se postupně radoval na vzdálenostech 100, 200 a 50 metrů. „Tahle medaile byla asi nejvíc vydřená,“ myslí si Povýšil.

Stejně jako Hlaváčková, i Povýšil udržel ve večerním finále své postavení z rozplaveb, i když ho trápilo nachlazení. „Myslel jsem, že ve finiši dohmátnu později. Itala jsem nakonec porazil, i když zase jen o kousek. Já ho většinou porážím takhle o málo. Jsem strašně spokojený, protože s touhle medailí jsem trošku počítal a kvůli tomu nachlazení jsem se o ni trošku obával,“ přiznal trojnásobný medailista.

Ve stejném závodě jako Jan Povýšil se představil také další český plavec Arnošt Petráček. Mezi elitní osmičku ale nepronikl, když v rozplavbě skončil desátý.

Poslední plavecký den zasáhli do bojů ve Vodní kostce ještě dva reprezentanti České republiky. Martin Štěpánek byl ve své třídě dvanáctý, Filip Coufal skončil v závodě na 400 m volným způsobem jedenáctý. Ani jeden z nich tak do finále nepostoupil.

Během devíti soutěžních dnů dokázali čeští plavci získat celkem sedm medailí. O dvě zlaté, jednu stříbrnou a čtyři bronzové se přitom podělila jen dvojice reprezentantů, Běla Hlaváčková a Jan Povýšil.

Výsledky:

50 m volným způsobem, ženy S5:

1. Maria Teresa Peralesová, ESP, 35.88, 2. Běla Hlaváčková, CZE,
37.12, 3. Olena Akopjanová, UKR, 37.53

50 m volným způsobem, muži S4:

1. David Smetance, FRA, 37.89, Richard Oribe, ESP, 38.69, 3. Jan
Povýšil, CZE, 39.35

Daniel Pavlis

Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v Pekingu

0086-13522254731

dan.pavlis@centrum.cz

Nejmladší členka českého týmu přitom nezačala dobře. Svým prvním šípem Markéta Sidková netrefila terč a dala šanci soupeřkám k vedení. „Bylo pak hodně těžké koncentrovat se na další šípy,“ přiznala jedenadvacetiletá reprezentantka. Jenže ani Polky nebyly v prvním endu suverénní. Čtvrtým šípem trefily jen dvojku a česká trojice byla zpět ve hře o medaili.

Čtyřbodovou ztrátu z první sady umazaly české lukostřelkyně ve druhém endu na polovinu, po třetím už dokonce vedly. Výborný výkon Lenky Kuncové a Sidkové podpořila dvěma desítkami Miroslava Černá, které aplaudoval celý stadion, včetně mužské části lukostřeleckého týmu, která se na své reprezentační kolegyně přišla podívat.
„Určitě jsem měla hroznou radost, což bylo vidět, protože jsem tam vykřikla. Taky Jirka Klich mě trošku povzbudil, protože zařval, takže potom už to šlo,“ popisovala své emoce po skončení boje.

V rozhodujícím pátém endu, před jehož začátkem mělo české družstvo výhodu dvou bodů, byla naše trojice nejdřív suverénní, když prvními třemi šípy trefila 29 bodů. Před posledními střelami každé ze soutěžících tak Česká republika vedla o 7 bodů, přesto byl závěr hodně dramatický. Polky střílely za 24, Lenka Kuncová s Markétou Sidkovou odpověděly šestkami. Od bronzových medailí tak české družstvo dělilo 6 bodů a poslední šíp Miroslavy Černé. Šestatřicetiletá lukostřelkyně mířila přesně. Trefila sedmičku a společně se svými spoluhráčkami mohla oslavovat bronz z paralympijských her. „Určitě je to velký úspěch. Vůbec jsme nepočítaly s tím, že bychom tohohle mohly dosáhnout. Nastupovaly jsme ze šestého místa, takže ten bronz je super!“ radovala se nejlépe střílející Miroslava Černá.

Také Markéta Sidková byla z bronzu nadšená. „Cením si toho hodně, protože ten boj, jestli to bude medaile nebo ne, je hodně náročný. Tohle byl opravdu vydřený boj, zvlášť poté, co jsem to tam holkám pokazila na začátku. Jsem ráda, že jsme to nakonec všechny zvládly a že jsme to unesly,“ oddechla si po soutěži.

Bronzové medaile vybojovala česká děvčata po dvou stříbrných ze světových šampionátů z roku 2005 a 2006. „Bronzu si cením hodně, protože je to pro nás vůbec první medaile z paralympiády, kterou máme. Určitě je to ten nejcennější kov, který každý sportovec chce doma mít,“ usmívala se poslední z medailové trojice Lenka Kuncová.

Cesta k bronzovým medailím vedla přes klíčové čtvrtfinálové vítězství nad Japonkami 174:167. V semifinále české lukostřelkyně nestačily na Korejky, kterým podlehly 184:199. Jejich přemožitelky nakonec skončily stříbrné. Zlato braly domácí Číňanky.

Výsledky:

Soutěž družstev, reflexní luk, ženy:

O bronz: Česká republika – Polsko 184:182

Finále: Čína – Korea 205:177

Daniel Pavlis

Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v Pekingu

0086-13522254731

dan.pavlis@centrum.cz

Sidková: Je těžké to teď posuzovat, ale cením si ho hodně,protože ten boj, jestli to bude medaile nebo ne, je hodně náročný. Tohle byl opravdu vydřený boj, zvlášť poté, co jsem to tam holkám pokazila na začátku. Bylo pak hodně těžké koncentrovat se na další šípy. Jsem ráda, že jsme to nakonec všechny zvládly a že jsme to unesly.

Černá: Určitě je to velký úspěch. Vůbec jsme nepočítaly s tím, že bychom tohohle mohly dosáhnout. Nastupovaly jsme ze šestého místa, takže ten bronz je super!

Kuncová: Bronzu si ceníme hodně, protože je to pro nás vůbec první medaile z paralympiády, kterou máme. Určitě je to ten nejcennější kov, který každý sportovec chce doma mít.

Sidková: Je to těžké, protože si pak říkáte, co bude dál. Je lepší to hodit za hlavu a soustředit se na další šíp, protože s tím už nic nenaděláte, to je prostě minulost. Hlavní je, snažit se neudělat to znovu.

Černá: Já myslím, že to nemělo vůbec žádný vliv. Jedeme prostě jako tým a každý potřebuje určitou délku času na ten nátah. Někdy se prostě nezadaří a šíp někam spadne.

Kuncová: Polky si tam taky daly dvojku, což nám hodně pomohlo, ten souboj byl hodně vyrovnaný. Asi se to pak v nás nějak vzepřelo a touha po medaili byla obrovská, takže jsme to nakonec dotáhly do vítězného konce.

Černá: Určitě jsem měla hroznou radost, což bylo vidět, protože jsem tam vykřikla. Taky Jirka Klich mě trošku povzbudil, protože zařval, takže potom už to šlo.

Sidková: Určitě to rozveselí, protože skóre jde nahoru. Svým způsobem to může soupeřky rozhodit, ale stejně je hlavní soustředit se na každý šíp samostatně.

Sidková: Nevím, jak se cítily holky, ale já jsem byla možná trochu klidnější. Pak se to teda projevilo trochu jinak, když jsem prvním výstřelem netrefila terč… Ta psychika je opravdu hrozná.

Kuncová: Naopak je to lepší, než když je nějaké dlouhé vyčkávání, takže nám to jedině prospělo.

Černá: Dneska je opravdu hrozné vedro, viděli jsme na autobuse 37 stupňů, takže z nás leje, jsme zpocené. Moc to nepřidá, klouže vám luk v ruce.

Sidková: Já jsem se teď cítila mnohem lépe, než když jsem střílela individuální část. Peklo sluníčko a ještě jsem měla teplotu, to bylo hrozné. Navíc tam byli Číňani, což bylo strašné. Jsme rády, že teď jsme Čínu neměly, protože to by byl před touhle diváckou kulisou masakr.