Na Pohlmannovi nebyla znát nervozita. Hod diskem na svých čtvrtých paralympijských hrách si vychutnával. „Závod jsem si užíval. Chtěl jsem hodit 45,50. Jsem naštvaný, protože se to o dva centimetry nepovedlo,“ zlobil se naoko Pohlmann. Před závody tušil, že bude bojovat maximálně o třetí místo. „Rus i Číňan házejí trochu dál. Bylo jasné, že na ně nemám,“ řekl.

To, že přišel o světový rekord, ho nemrzí. „Počítal jsem s tím. Rekord vám vždycky někdo vezme, ale medaile vám zůstane napořád,“ komentoval.

Kapitán národního basketbalového týmu vozíčkářů má o náplň volného času v Pekingu postaráno. „Každý den jsem na basketu. Hned, jak skončí ceremoniál, vyrážím na čtvrtfinále,“ popisoval se zaujetím. „Budu fandit kamarádům z německého týmu,“ dodal vicemistr Německa působící v klubu AS Rolies Zwickau.

Výsledky:

Hod diskem muži F57/58:

1. Alexey Ashapatov (RUS) 57,61 = 1079 b. (WR)

2. Weihai Zheng (CHN) 49,09 m = 1052 b. (WR)

Jan Kalenský
Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v
Pekingu
086-13522254624
jan.kalensky@gmail.com

Zdejší mentalita je pro Evropana úplně jiná. Oni jsou nadšení olympiádou, obecenstvo si to tady užívá, což je vidět. Podle toho, co jsem viděl já, tu není život tak strašně uspěchaný jako třeba v Evropě. Není to jako u nás, kde když někdo jede něco zařizovat, tak to má spočítané na minuty. Tady si to všichni užívají, jezdí na kole, přepravují se drožkami, nejsou tak vystresovaní. Když na někoho křiknete, tak pozdraví, usměje se. U nás by se člověk otočil a řekl si, co je to za blázna.

Co se týče zmiňovaného smogu, tak to, co bylo uváděné v médiích, nebyla podle mě úplně pravda. Samozřejmě je to velkoměsto, smog tady byl, to je nepopiratelné, ale nebylo to zase tak hrozné, abychom museli nosit roušky a že by se tady nedalo žít. Je to zaviněné tím, že jsou tu kolem hory, a když do nich fouká vítr, tak se nad městem drží taková oklička. Ale za tu dobu, co my jsme tady, to nebylo tak hrozné.

Je pravda, že bezpečnostní podmínky tu byly hodně striktní a musely se dodržovat. Pokud člověk neměl povolení, tak se moc nedalo někam chodit, přístupy byly dost omezené. To ale asi k takhle velké akci patří a bez toho to nejde, aniž by byla zaručena bezpečnost sportovců. Myslím si, že po pořadatelské stránce to bylo zvládnuté úplně perfektně. Obecenstvo bylo naprosto skvělé, medializace byla zase někde úplně jinde, řekl bych tak o dvě tři třídy výš, než tomu bylo v Aténách. Myslím si, že paralympionismus udělal další velký skok a že se to všechno zase posunulo o krok dopředu.

Já jsem byl zatím na jedné paralympiádě v Aténách. Myslím, že tady vPekingu to bylo s tréninkem jednodušší, protože areál kolem olympijské vesnice byl dost velký, aby se tam dalo jezdit asi desetikilometrové kolečko, kde se dalo lehce trénovat. Na trať silničního závodu jsme měli přístup od prvního dne, co jsme přijeli, takže trénink probíhal úplně plynule. Problémy jsme neměli ani na dráze, všechno běhalo jako na drátkách.

Organizační složka tu funguje opravdu do puntíku. Třeba jedno odpoledne jsme přijeli na silniční trať, kde začali dělat plůtky. Trať měří dvanáct kilometrů a za jedno odpoledne to měli postavené po obou stranách, takže dohromady 24 kilometrů, kompletně uzavřená silniční trať. To si myslím, že je v Evropě naprosto nepředstavitelná záležitost.

Čínská kuchyně mi moc neučarovala, takže jsem navštěvoval spíš tu naší evropskou. Ale musím říct, že stravování je tu dobré.

Zatím jsme se nestihli nikam pořádně podívat. Celou dobu jsme trénovali, závodili. Teď nám to skončilo, takže určitě chceme jet minimálně na Velkou čínskou zeď a do Zakázaného města. Chceme se jít podívat i na nějaké další sporty a sportoviště, podívat se do Ptačího hnízda, protože ani tam jsme zatím nebyli.

V soutěži tří sloučených kategorií si dospurtoval pro třetí místo, Jiří Bouška s Jiřím Ježkem skončili v jinéskupině handicapů na páté, respektive dvanácté pozici. Jejich závod ovlivnil pád v posledním okruhu, po kterém byl převezen do nemocnice Luboš Jirka, který do cíle nedojel. Na medaili nedosáhli ani tricyklisté Josef Winkler a Markéta Mackov

Skupina Tomáše Kvasničky, ve které jeli společně tělesně i spasticky handicapovaní cyklisté, obkroužila čtyři z pěti okruhů pohromadě. Až v posledním dvanáctikilometrovém kole zaútočila španělsko-britská dvojice Javier Ochoa, Darren Kenny. Právě mezi nimi se rozhodovalo o zlaté medaili, kterou v závěrečném spurtu vybojoval Kenny. „Já jsem čekal, že Ochoa a Kenny odjedou, ale nečekal jsem, že to bude takhle pozdě. Myslel jsem, že to přijde mnohem dřív, že za to vezmou už v prvním kole, ale to se jim nepovedlo, protože pořád někdo nastupoval,“ přiblížil průběh závodu Kvasnička.

Darren Kenny dosáhl na hrách úctyhodné bilance čtyř zlatých a jedné stříbrné ze svých pěti startů. Třináctý muž na Tour de France z roku 2000 Španěl Javier Ochoa se musel spokojit se stříbrem. Hlavní pole přijelo až minutu za vedoucí dvojicí a také o bronz se bojovalo ve spurtu. Nejvíc sil v něm měl český cyklista Tomáš Kvasnička, který ziskem třetí medaile na hrách dosáhl obrovského úspěchu. „Tím že byl konec ve spurtu, tak jsem si hodně věřil,“ říkal po dojezdu. Na hrách přitom dokázal v osmnácti letech vybojovat tři bronzové medaile. První dvě bral na dráze.

Hromadný pád poznamenal průběh závodu cyklistů s lehčím handicapem, do kterého odstartovali i tři čeští zástupci – čtyřnásobný medailista Jiří Ježek, stříbrný a bronzový Jiří Bouška a také Luboš Jirka. Právě on ale nezvládl závěr posledního šestého kola. Zhruba čtyři kilometry před cílem narazil do bariéry, která ohraničovala téměř třiasedmdesátikilometrovou trať a přes něj popadali další závodníci.

„Dneska to bylo hodně nervózní, jelo se poprvé systémem tří sloučených kategorií. Bylo tam víc lidí, myslím si, že spousta jich byla unavených ze včerejší časovky, takže to bylo hodně nebezpečné. To se potvrdilo v posledním kole, kde už únava byla velká a jak byli všichni nervózní před dojezdem, tak o sebe zavadili a přišel hromadný pád,“ popsal Jiří Bouška.

Na kolizi doplatili i čeští cyklisté, i když dva z nich se přímo do pádu nepřipletli. „My s Jirkou jsme nespadli, objeli jsme to, ale bohužel už se nám nepodařilo docvaknout ty čtyři odjeté lidi,“ litoval Bouška, který za první čtveřicí dospurtoval na pátém místě.

Jiří Ježek skončil dvanáctý. „Závod se pro mě vyvíjel hrozně špatně. Po výsledcích z předchozích závodů si mě všichni hlídali, takže jsem nemohl vůbec nic. Musím ale přiznat, že jsem dneska ani neměl nohy na to, abych mohl zaútočit,“ konstatoval Ježek.

Nejhůř dopadl Luboš Jirka, který závod ani nedokončil. Po velmi nebezpečně vyhlížejícím pádu byl převezen do místní nemocnice s podezřením na prasklý obratel. „Tahle diagnóza se nakonec nepotvrdila, i když Luboš Jirka zůstává v péči naší lékařky. Je pomlácený, ale naštěstí to není nic vážného,“ upřesnil Jirkův zdravotní stav reprezentační trenér Viktor Zapletal.

Jako první z českých cyklistů odjeli svůj silniční závod tricyklisté. 24,2 kilometru dlouhou trať dokončil Josef Winkler sedmý, devátá skončila Markéta Macková, bronzová medailistka ze včerejší časovky.

Výsledky:

Silniční závod (60,5 km), kategorie LC3/LC4/CP3:

1. Darren Kenny, GBR (1:37:00.74), 2. Javier Ochoa, ESP (1:37:02.48), 3. Tomáš Kvasnička, CZE (1:38:01.19)

Silniční závod (72,6 km), kategorie LC1/LC2/CP4:

1. Fabio Toboli, ITA (1:46:03.08), 2. David Mercier, FRA (1:46:03.39), 3. Michael Gallagher, AUS (1:46:03.52) … 5. Jiří Bouška, CZE (1:46:13.96), 12. Jiří Ježek, CZE (1:46:18.29), Luboš Jirka po pádu nedokončil

Silniční závod (24,2 km), kategorie CP1/CP2:

1. David Stone, GBR (45:05.33), 2. Riaan Nel, RSA (48:32.85), 3. Giorgio Faraoni, ITA (48:34.13) … 7. Josef Winkler, CZE (52:56.86), 9. Markéta Macková, CZE (1:00:13.68)       

Daniel Pavlis
Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v
Pekingu
0086-13522254731
dan.pavlis@centrum.cz

Dvoustovka mužů byla hlavním diváckým tahákem sobotního večera. Diváci zaplnili Národní stadion až po střechu a Jihoafričanovi dávali svou podporu hlasitě najevo. „Jsem rád, že mě povzbuzovali. Jako by mi tím dodávali energii,“ děkoval fanouškům Pistorius po závodě.

Jednadvacetiletá hvězda přiznala, že velkým vzorem mu je Usain Bolt, který na olympiádě na stejné trati vytvořil světový rekord. „Moc mě inspiruje. Díky němu chci běhat ještě rychleji,“ objasnil Pistorius.

Z české výpravy se v Ptačím hnízdě představila Martina Kniezková v hodu oštěpem a Dušan Grézl ve vrhu koulí. Oba atleti však mají zdravotní problémy, což jejich výkony ovlivnilo.

Kniezkovou stále neopustily horečky. „Cítím se hrozně špatně. V noci skoro nespím,“ litovala toho, že nemoc přišla v nejnevhodnější dobu. Oštěpem hodila 7,94 metru a skončila 12. Její letošní maximum je 8,73 metru. „Dělala jsem, co se dalo. Domů budu odjíždět s rozpaky. Jednak kvůli nemoci, jednak kvůli slučování. Na soupeřky bohužel nemám,“ hodnotila Kniezková. Její světový rekord z Atén překonala Chorvatka Baleková o 3,40 metru.

Třiatřicetiletá rodačka z Havířova špatně nesla především deváté místo z hodu diskem, ve kterém obhajovala zlato z Atén i Sydney. „Je to moje královská disciplína. Sloučení šesti skupin mně vzalo chuť do závodění,“ popisovala svoje rozpoložení. „Ale přeci jim to tady nemůžu takhle nechat. Musím se snažit dál,“ dodala bojovně Grézla trápí bolavá třísla. „Myslel jsem, že s tím budu moci předvést lepší výkon, ale nejde to,“ komentoval deváté místo, jenž získal vrhem dlouhým 12,09 metru.

Grézl, jenž na paralympiádě v roce 2004 vyhrál bronz, se se světovou konkurencí od té doby nepotkal. „Je to z pracovních důvodů,“ vysvětlil, proč od Atén absolvoval pouze republiková mistrovství. „Konkurence je o hodně lepší. Je vidět, že svět jde nahoru,“ řekl.

Kvůli Grézlovým bolavým tříslům je dokonce ohrožen start sprinterské štafety. „Doufám, že se do úterý dám do kupy. Byla by to rána. Udělám pro to všechno,“ přislíbil Grézl na dálku svým parťákům. Štafeta na 4×100 metrů je na programu her 16. září.

Výsledky:

Běh na 200 m muži, T44:

1. Oscar Pistorius (RSA) 21.67 (PR v kategorii T43), 2. Jim Bob Bizzell
(USA) 22.62 (PR), 3. Ian Jones 23.00.

Hod oštěpem ženy F33/34/52/53:

1. Antonia Baleková (CRO) 12,82 m = 1425 b. (WR), 2. Louadjeda
Benoumessadová (ALG) 17,28 m = 1217 b., 3. Birgit Pohlová (GER) 16,36 m = 1152
b.,… 12. Martina Kniezková (CZE) 7,94 m = 883 b.

Vrh koulí muži, F37/38:

1. Dong Xia (CHN) 16,60 m = 1104 b. (WR), 2. Tomasz Blatkiewicz (POL) 14,74
m = 980 b., 3. Thomas Loosch (GER) 14,44 m = 968 b.,… 9. Dušan Grézl
(CZE) 12,09 m = 810 b.

Jan Kalenský
Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v
Pekingu
086-13522254624
jan.kalensky@gmail.com

Konec byl ve spurtu, takže jsem to čekal.

Začalo se nastupovat už ve čtvrtém kole od velkého kopce, tam jsem se rozhodnul, že do toho půjdu s tím riskem, že buď to vyjde a budu s nimi bojovat ve spurtu, nebo prostě budu desátý, protože mi dojde a nedojedu.

Já jsem čekal, že Javier Ochoa a Darren Kenny odjedou, ale nečekal jsem, že to bude takhle pozdě. Myslel jsem, že to přijde mnohem dřív, že za to vezmou už v prvním kole, ale to se jim nepovedlo, protože pořád někdo nastupoval. Velmi dobře takticky jeli Španělé a Britové, kteří celý závod jeli přes vysílačky. Španělé to skoro celé odtahali, pořád nastupovali. Do závěrečného spurtu tam pak zbyli dva – Maurice Eckhard a Antonio Garcia, byli tam i dva Francouzi, já a Němec Graf. Vůbec jsem nečekal, že to dojede takhle pohromadě, pořád jsem si myslel, že se to ještě roztrhá.

Byla to hodně velká nevýhoda, ale snažil jsem se jet po každém jejich nástupu a snažil jsem se to dotahovat. Profil trati mi moc neseděl, protože tam byly kopce, které jako spurter nemám moc rád.

Ve smíšené soutěži sportovců s centrální poruchou hybnosti sice zajela na téměř třináctikilometrové trati až devátý nejrychlejší čas, přepočet podle koeficientu handicapu ji ale posunul na medailovou pozici

Druhý český zástupce v tomto závodě, Josef Winkler, skončil devátý.

Osm sekund dělilo od bronzu Jiřího Boušku v kategorii s nejmenším handicapem na dvojnásobně dlouhé trati, Luboš Jirka dojel ve stejné soutěži šestý. Stejného umístění dosáhl i Tomáš Kvasnička v kategorii CP3. Jízda proti chronometru se nevydařila českým handbikerům, cyklistům vozíčkářům. Radovan Civiš skončil jedenáctý, paralympijský vítěz z Atén Marcel Pipek zajel 12,7 kilometru dlouhou časovku dvanáctý.

Cyklisté se museli ve svém závodě vyrovnat s teplotou přesahující 31 stupňů, Marcel Pipek pak také se svým zraněním, se kterým přicestoval do Pekingu. „Před měsícem jsem si přivodil zranění, měl jsem vyhřezlou ploténku, to mě omezilo a šlo mi to až do ramene, kterým jsem nemohl hýbat. Teprve týden před odjezdem se potvrdilo, že mám jet a zkusit to. Buď to vydrží nebo ne. Vydrželo to, ale bohužel tam není síla. To, co jsem dneska jel, bylo maximum, co jsem s tímhle zraněním mohl jet,“ přiznal zlatý handbiker z Atén.

Mnohem víc důvodů k radosti měla tricyklistka Markéta Macková. Při svém prvním startu na paralympijských hrách vybojovala jedenadvacetiletá česká závodnice bronzovou medaili. „Dala jsem do toho všechno, co jsem mohla. Je to skvělé, jela jsem to úplně pro všechny. Nevím, co bych k tomu řekla, jsem strašně ráda,“ rozplývala se po oznámení výsledků.

Útok na medaili v časovce nevyšel Jiřímu Bouškovi, dvojnásobnému medailistovi z dráhových disciplín. Od bronzu ho přitom dělilo pouhých osm vteřin, což na téměř pětadvacetikilometrové trati není mnoho. „Bylo to hodně těžké. Já jsem ve druhém kole ve stoupání u hráze vytuhnul, těžko jsem to rozjížděl. Ke konci jsem hodně zaspurtoval, vystupňoval tempo, ale bohužel to nestačilo. Myslím, že jsem na trati nechal úplně všechno, jel jsem úplně nadoraz,“ oddechoval cyklista, který po dojezdu odhodil kolo a dlouho ležel na zemi. Luboš Jirka, druhý český zástupce v kategorii CP4, dojel na šestém místě, minutu a sedm vteřin za čtvrtým Jiřím Bouškou.

Ztrátu pěti minut a téměř deseti vteřin na vítěze nabral ve skupině s těžším handicapem Tomáš Kvasnička. Osmnáctiletý český reprezentant se vedle teplého počasí pral i se smůlou na trati. „Trať byla těžká, ale nejhorší bylo, že mi na konci prvního okruhu začalo slzet oko. Neviděl jsem do zatáček, nemohl jsem s tím nic udělat, pot nešel setřít. Pak už se mi prostě jelo špatně,“ litoval dvojnásobný medailista z velodromu Lao-Šan. Silniční část se přesunula do krásného prostředí olympijského triatlonového závodu. „Místo je skvělé, atmosféra byla suprová. S výsledkem ale moc spokojený nejsem,“ dodal Tomáš Kvasnička.

Výsledky, časovka:

CP 1/CP 2, smíšená, po přepočtu časů podle koeficientu handicapu (12,7
km):

1. David Stone, GBR (22:14.86), 2. Barbara Weisová, GER (23:28.33),
3. Markéta Macková, CZE (23:42.65)

CP 3, muži (24,8 km):

1. Javier Ochoa, ESP (37:26.47), 2. Darren Kenny, GBR (37:38.42), 3.
Yong-Sik Jin, KOR (38:45.83) … 6. Tomáš Kvasnička, CZE
(42:36.23)

CP 4 (24,8 km):

1. César Neira, ESP (35:53.98), 2. Christopher Scott, AUS (35:55.99), 3.
Masaši Iši, JPN (36:10.20), 4. Jiří
Bouška, CZE (36:18.49)

HC B, muži (12,7 km):

1. Heinz Frei, SUI (22:06.23), 2. Vittorio Podesta, ITA (22:12.06), 3.
Edward Meelouf, LIB (22:12.91) … 11. Radovan Civiš, CZE (23:46.53), 12.
Marcel Pipek, CZE (24:12.99)

Daniel Pavlis

Tiskový mluvčí Českého paralympijského týmu pro LPH v Pekingu

0086-13522254731

dan.pavlis@centrum.cz

Jeden volný den mezi dráhou a silniční částí byl samozřejmě málo, na druhou stranu jsem neměl šanci vychladnout a vypadnou ze závodního tempa, což bylo dobře. Příprava na dnešek nebyla zrovna ideální, protože kvůli velkýmbezpečnostním restrikcím v Pekingu se včera stala jedna nepříjemná věc. Byl jsem tady v místě závodu odkázaný čekat na sluníčku přes pět hodin na odvoz a neměl jsem možnost schovat se do nějakého stanu. Seděl jsem tu se svým trenérem Viktorem Zapletalem přes poledne skoro pět hodin, takže to bylo hodně únavné. Večer jsem se cítil opravdu špatně, bylo mi trochu zle. Měl jsem možná úpal nebo úžeh, ale přes noc jsem se z toho vyhrabal. Jsem rád, že se mi podařilo trénink, který jsem věnoval dráhovým disciplínám a který je hodně podobný tomu, co je potřeba na časovku, zúročit i na silnici.

Jednou větou: Jsem strašně šťastný!

Je to velmi podobné stíhacímu závodu na dráze. Člověk musí jet setrvalé tempo na co nejtěžší převod, v maximální rychlosti, v maximálním tahu. Já jsem letos hodně zesílil, přibral devět kilo, tak mám lepší silové předpoklady. Musíte se soustředit jen na svoje tempo a samozřejmě vám pomáhá, když se přibližujete k závodníkovi, který startoval minutu před vámi. Já dostávám pokyny od trenéra, které se týkají nebezpečí na trati, třeba nebezpečných zatáček, abych na to byl připravený. Maximálně když trenér vidí, že jedu opravdu špatnou frekvencí, tak mě na to může upozornit, ale jinak je to čistě na závodníkovi.

Ten závod bude hodně těžký, protože jsou tam sloučené tři skupiny handicapů, z čehož ta moje je jakoby nejvíc handicapovaná, proto si nikdo z naší kategorie nedává moc šancí. Na druhou stranu to bude nádherný závod, přes šedesát závodníků, to už je opravdu klasický peloton a ten závod bude obrovsky napínavý. Já jsem zvyklý jezdit s profesionály, takže pro mě to bude hodně podobné a já se na to moc těším. Nic nemusím, naopak můžu riskovat, zkusit třeba únik, protože nemám důvod na něco čekat nebo být vystresovaný. Ten závod si užiju a pokusím se ho svým soupeřům znepříjemnit, což umím.

Ne, vůbec nic. Nevím, co bych řekla. Díky všem!

Ani ne, docela mi tam už docházely síly, ale s trenérem jsme tohle trénovali. Stovka prsa se vyhrává na posledních úsecích, na závěrečných 25 metrech. Tam kdo vydrží, má šanci se dostat nahoru. Takže jsme natrénovali.

Stačila jsem zregenerovat, i díky tomu jsem se cítila poměrně dobře. Rucesi docela odpočaly, což je v pořádku.

Vůbec ne! To byly nejtajnější sny mých trenérů. Já jsem je samozřejmě odmítala, protože mi přišlo nemožné předjet Inbal Pezarovou z Izraele, která je hrozně dobrá, a plavkyni Singapuru Teresu Gogh. Ale nemožné se stalo skutkem.

Dá se říct, že dopoledne jsem to jela trochu volněji. Teď už jsem se opravdu snažila, aby ten čas byl co nejlepší a abych přeplavala svoje soupeřky, i když jsem na ně pořádně neviděla. Jsem ráda, že se zadařilo.

Asi jsem se vrátila do doby předtím, než jsem si sedla na vozík, kdy jsem jako dítě plavala prsa a znak.

Asi ano. Mám pocit, že mám tzv. vyděláno, že lepší už to být nemůže, tak pojedu úplně v klidu. Jen doufám, že se nachlazení, se kterým jsem se dnes ráno probudila, dá dohromady.