Zdeněk Barlok, předseda Českého svazu zrakově postižených sportovců, který vede světový bowling pro zrakově postižené a od konce června je nově členem Výkonného výboru IBSA, poskytl rozhovor k největší sportovní události IBSA – Světovým hrám, které proběhly od 18. do 27. srpna 2023 v Birminghamu.
Splnila česká výprava tvá očekávání na Světových hrách?
ZB: Myslím si že ano. Bylo jasné, že cinknou dvě medaile ve vzpírání a pokud se zadaří, mohli bychom získat medaili i v šachu. Nakonec ji získala Taťána Polnarová v ženské kategorii, což jsem vůbec nečekal. Máme i tři brambory, a to se také vůbec nečekalo. Především Jaromír Hasala v bowlingu, který byl na první velké akci, byl chvíli na bronzu, i když se ve finále snažil, nevyšlo to.
Kolik medailí nebo umístění v první desítce jsi čekal a jak bereš konečnou bilanci umístění českých sportovců?
ZB: Máme celkem tři medaile a tři čtvrtá místa. Počet medailí předčil očekávání, a to hlavně když jsme viděli, jak probíhá turnaj v šachu, v medaili jsme nedoufali. Od showdownu jsem čekal víc, ale tam mají nevýhodu, že je v turnaji kolem 30 hráčů a když se nepovede hráči pár zápasů v základní skupině, okamžitě letí do dolní části pavouka a není o co hrát.
Jednalo se o nejpočetnější výpravu, která kdy z České republiky na Světové hry vyrazila. Jak logisticky náročné bylo skloubit takový počet sportovců? Ví se o tobě, že mluvíš plynule holandsky a že jste letěli s přestupem přes Amsterdam.
ZB: Vždycky je to logisticky náročné, ale všechno jsem připravoval tak, aby se to dalo zvládnout. I přesto nás čekala trnitá cesta do Anglie. Letěli jsme do Birminghamu přes Amsterdam a v sobotu 19. srpna jsme vyslali předvoj dva šachisty. Oni doletěli v pořádku, i když měli ráno na přestup jen 45 minut, ale asistenční služba zafungovala výborně. Zbytek výpravy pak letěl o den později v neděli ráno. My už jsme takové štěstí neměli. Při příletu do Amsterdamu se v letadle zasekly dveře, takže jsme vyšli se zpožděním. Čekalo na nás 10 asistentů a dvě vozítka, ale i když měli v papírech počty pasažérů, zaskočilo je to, že nás je 23. Než se dohodli a než se mi podařilo je dovést k tomu, že můžeme jít pešky, na přestupu zavřeli bránu. S KLM jsme pak podstoupili složité jednání a aby se nás zbavili, dali nám spoj do Manchesteru s tím, že nám zaplatí dvouhodinový transfer do Birminghamu autobusem. Když jsme přeletěli do Manchesteru, čekalo nás další překvapení, ztratili se nám zavazadla, která jsme ani po dvou hodinách nenašli, a tak jsme jeli autobusem do Birminghamu. KLM help desk nefungoval ani fyzicky, ani na telefonu a všichni nás posílali od čerta k ďáblu. V Birminghamu jsem výpravu rozdělil na dvě části, téměř všechny jsem poslal se svými team lídry dalším transferem z letiště do vesnice a sám jsem si vzal dva lidi a šli jsme řešit naše zavazadla, jestli se náhodou najdou. Stálo nás to další téměř 4 hodiny času, ale po složitém hledání v systému, vyplňování administrativy a logistických manévrech jsem do vesnice místo v 8:30 dorazil kolem 18:00 h místního času i se všemi kufry. Tak odpadly starosti, abychom si půjčovali od ostatních výprav něco málo oblečení, které nepotřebují. Cesta zpět už proběhla lépe, byl jsem na to připravený a hned v Amsterdamu jsem to domluvil s asistenční službou, že půjdeme pěšky.
V tuto chvíli probíhá na účast českých sportovců veřejná sbírka na Doniu. Jak těžké bylo se uchýlit právě k tomuto kroku?
ZB: Nebylo to těžké. Bylo to takhle v plánu. V době přípravy a konání Světových her jsme ještě vůbec nevěděli, kolik dostaneme peněz od NSA a jako všichni ostatní jsme čekali na výsledky a museli si z části pomoci sami. Vyšlo nám několik dárců, třetina lidí jela nad rámec předpokládaných počtů jako samoplátci a zbytek jsme hradili z rezervních financí svazu. Zatím máme hrubá čísla, ale akce nás stála kolem 850 tisíc Kč. Z veřejné sbírky jsem si dal osobní minimum 50 tisíc Korun a to se povedlo. Přesáhli jsme vybranou částku, za což patří velké díky všem lidem, kteří nám takto pomohli.
Jak jsi vnímal to, že byly Světové hry právě v Anglii? Ví se, že o tuto akci měla zájem Praha, ale nakonec se to nepovedlo.
ZB: Byli jsme v roce 2020 ve finále s nabídkou za Prahu, ale politicky se IBSA s tehdejším vedením rozhodla pro Birmingham, i když byl dražší a nenabízel atletiku a plavání na rozdíl od nás. Půl roku mě to hrozně štvalo, ale s odstupem času mě nemá co mrzet. Byla to skvělá zkušenost a dnes vím, co dělat jinak. Taky přišel Covid a nikdo vlastně nevěděl, co bude a jak bude. Birmingham měl výhodu toho, že loni na stejném místě pořádali tzv. Commonwealth Games – něco jako hry svých bývalých kolonií, takže měli z čeho čerpat. Ve druhé polovině loňského roku jsem byl v intenzivním kontaktu s organizátory za část bowlingu a znám dobře jejich předsedkyni britského svazu nevidomých sportovců. Když mi vyprávěli o různých těžkostech při organizaci, snažil jsem se jim pomoci a vyjít vstříc. Od té doby jsme měli nastavený naprosto skvělý vztah a oni si toho moc vážili. Pro mě je Anglie vždycky něco speciálního i z mých studií na vysoké škole, takže se tam rád vracím. Jen tentokrát jsem si přivezl asi nějakou velkou chřipku domů.
Jak se ti líbila organizace her?
ZB: Měli to hrozně těžké. Všechna sportoviště byla rozstrkaná po okolí a občas pokulhávala logistika autobusů, ale to k takové velké akci všechno patří. Ve vesnici hodně padal internet a nejzáživnější byly 40minutové fronty v jídelně, aby si člověk uzmul něco k jídlu. Tím, že jsem měl na starosti bowling, bydlel jsem 10 minut chůze od hlavní budovy, takže jsem to měl těžší. Ale musím říci, že jim skvěle fungoval systém dobrovolníků, takže jsem mohl nechat naše team lídry, aby se starali o své sportovce v daných sportech a já jsem byl díky tomu nezávislý nebo závislý na dobrovolnících, ale ti byli skvělí. V tomhle Anglie jednoznačně porazila Prahu.
Někteří sportovci jeli nad povolenou kvótu či do konce startovali na divoké karty, jak diplomaticky náročné bylo vyjednat právě tyto výjimky?
ZB: Znám se díky IBSe se všemi vedoucími jednotlivých sportů, takže jsem to řešil přímo s nimi a oni nám vyšli vstříc. Nikde nebyl žádný zádrhel.
Ty jsi byl na Světových hrách hlavně součástí bowlingového dění, kolik času a prostoru jsi měl na to sledovat i ostatní sportovní dění?
ZB: Byl jsem oficiálně vedoucí celé české výpravy, ale měl jsem povinnosti především pro supervizi soutěží v bowlingu. Naši výpravu jsem rozdělil tak, že každý sport měl jednoho nebo dva lidi v pozici team lídrů a měli jsme vlastní whatsappovou skupinu jen pro tyhle lidi, takže jsem o všech výsledcích, nebo problémech, nebo řešení nastalých situacích věděl hned. Fungoval jsem každý den od sedmi ráno do jedné v noci.
Můžeš shrnout soutěže v bowlingu, které jsi měl na starost?
ZB: Měl jsem k dispozici naprosto skvělý tým rozhodčích i pomocníků, takže oni fungovali, když bylo potřeba, i beze mě. Jen jsme si vždycky řekli konkrétní věci. Zároveň jsme měli nastavenou whatsappovou skupinu pro všechny team lídry, trenéry ze všech výprav. Vše se řešilo neustále a informace se sdílely každý den. Bowlingové centrum samo o sobě bylo ne úplně to pravé, ale Angličani si ho vybrali sami a nemohl jsem do toho zasahovat. V Anglii to totiž v letních měsících funguje jinak než u nás. Je tam špička a o prázdninách chodí každý hrát bowling, a tak si to centrum nechalo pořádně zaplatit. Celkem asi 30 tisíc liber. Jedna dráha na hodinu na jednoho sportovce stála v přepočtu 2500 Kč, což je u nás i v Asii naprosto nemyslitelné. A to ještě zablokovali 7 drah pro komerční účely a pro účel Světových her nám to nabídli pouze od 9 h ráno do 16 odpoledne na 15 drahách. Museli jsme podle toho přizpůsobit kompletně celý program her od samého začátku, a proto bylo potřeba projít kvalifikačním sítem z mistrovství Evropy a a Asie.
Měl jsi také hodně jednání a schůzek, můžeš nám prozradit nějaké novinky či informace ze zákulisí samotných her?
ZB: Řešili jsme hodně věcí, které nemohu otevřeně popisovat, protože jsou součástí jednání VV IBSy. Mohu říci jen to, že se vypsalo nové výběrové řízení na pořadatele v roce 2027 a že do toho jdeme znovu s Prahou proti šesti dalším zemím. Původně jsem nechtěl, ale přišlo za mnou několik lidí, ať to ČR znovu zkusí. V oblasti bowlingu jsme řešili soutěže pod hlavičkou IBSA a nyní probíhá výběr vhodných zemí na konkrétní akce na rok 2024. Důležitou věcí, která je veřejná a naše vedení IBSy ji chce takto komunikovat je to, že IBSA nechce žádný sport odevzdat do rukou sportovních svazů pro zdravé sportovce nebo jakkoliv slučovat sporty s tělesně nebo mentálně postiženými.
Jak bys Světové hry zhodnotil závěrem ze svého pohledu?
ZB: Je to náročná akce a Anglie ji zvládla, jak nejlépe to šlo i v rámci jejich časových, finančních možností a mohou být na sebe pyšní.
Co bys závěrem vzkázal fanouškům potažmo veřejnosti?
ZB: Všem, kteří nás finančně, morálně i jakkoliv jinak pozitivně podporovali, patří velké díky nejen ode mě, ale hlavně od našich sportovců. Pro ně to byla velká akce, velký zážitek a my jsme za náš svaz byli rádi, že jim to můžeme umožnit.
Zdroj: Český svaz zrakově postižených sportovců
